Bytí v žití
...Mnohdy však tento transformační přechod oddělil některé lidi od vědomého života v tělech, od žití v tady a teď na planetě zemi, v ukotvenosti a fyzické radosti. Nedokázali dosud skloubit tuto novou realitu se životem ve fyzických tělech. Nedokázali dosud být v žití...
Spokojený a šťastný život, který je naplněn uvnitř i vně byl od nepaměti touhou každého z nás.
Jak dosáhnout propojení obou těchto rovin? Jak vnímat pocit štěstí v sobě a přitom ho i vně prožívat?
Život byl velmi dlouho omezován a ovlivňován různými jeho potřebami, závislostmi a strachy. I když jsme v něm zcela naplnili jednu úroveň bylo to vždy na úkor jiné. Život sám byl obtížen jeho vlastní životností a konečností. Obavy ze smrti, víra v nutnost výživy těla stravou, vodou a kyslíkem měly nad námi moc, ovlivňovaly nás a právě proto jsme své životy nemohli svobodně žít a uvolněně v nich dýchat. A tak jsme v sobě vnímali pocit omezení a nesvobody, který jsme vysílali a zákonitě si tak totéž přitahovali a vytvářeli kolem sebe. Proto nás mnozí omezovali, proto jsme osočovali vládu a nefungující demokracii. To vše jsme si vytvořili naší vírou ve smrt, konečnost, stárnutí a bolest a tak jsme spíše přežívali než-li žili. Tuto víru v nemohoucnost a bezmocnost způsobovalo omezené a komplikované vědomí, které nás považovalo pouze za tělo a jeho pomíjivost.
Právě probíhající transformace tohoto vědomí umožňuje všem jeho rozšíření a vnímání každého z nás jako projev věčného bytí. Takovéto vědomí je již neomezeno pomíjivostí a konečností, je věčné a bez hranic a právě proto je i velmi jednoduché, nekomplikované a neovlivnitelné. Toto vědomí vidí tělesnost, hmotu a žití v ní jako učební proces, který měl každého přivést právě k poznání věčných bytostí, ke skutečnému poznání nás.
Mnohdy však tento transformační přechod oddělil některé lidi od vědomého života v tělech, od žití v tady a teď na planetě zemi, v ukotvenosti a fyzické radosti. Nedokázali dosud skloubit tuto novou realitu se životem ve fyzických tělech. Nedokázali dosud být v žití.
Život bez vědomého bytí vnímám jako dualitní, oscilační vlnovku...nahoru a dolů, nádech a výdech, život a smrt...
Bytí mimo žití vnímám jako sjednocení duality a protikladů, rovnou čáru, která na kardiografu vyznačuje smrt těla.
Jak tedy vědomé bytí aplikovat ve formě lidského, živého a zdravého těla? Jak propojit život se smrtí? Jak spokojeně žít uvnitř i vně?
Smrt vnímám jako transformaci a přeměnu starých, již nepotřebných, omezujících a pomíjivých vzorců mysli na vzorce věčného, svobodného jsouctví, vnímání sebe sama v projevenosti božské, všeprojevené a bezpodmínečné lásky.
Být, znamená vnímat sebe stále, v každý okamžik života. Být sám sebou a být zároveň ve všem a vším. Toto propojení se vším umožňuje vnímat celistvost a pospolitost. Umožňuje sdílet, spolupracovat a zaměřovat se na to co nás spojuje a již ne na to co nás dosud oddělovalo. Být si vědom, že smrt i životní funkce jsou uskutečňovány nikoliv stárnutím, výživou a jinými fyzickými aspekty, ale vírou samotnou, která jediná určuje tyto aspekty, které až poté působí na hmotné úrovni. Čím dál tím více se v médiích a obecně k široké veřejnosti dostávají příběhy lidí, jenž žijí nezávisle na jídle a vodě, žijí v dlouhověkosti či jejich těla mládnou. Jejich vědomí se již otevřelo a působí skrze myšlenku i na hmotnou a fyzickou úroveň.
K této otevřené mysli lze dojít mnoha způsoby.
Mnoha způsoby z polohy rozumu a hlavy, které nazýváme různými jógínskými, esoterickými a jinými naukami a technikami nebo způsobem jediným z polohy srdce, který nazýváme přirozenou intuicí, spontánností, uvolněností a radostí. Cesta rozumu je složitější a delší, však pro většinu potřebná. Cesta srdce je jednodušší, vědoma si přítomnosti a okamžité vibrace, kterou vnímáme, vysíláme a opět přijímáme.
V momentě, kdy se naučíme vše co se děje a přichází k nám bez posuzování přijímat, kdy moudrost rozumu je zaměřena na vlastní přijetí toho co jsme sami vyslali, zjednodušuje se nám i sám život na všech úrovních. Převládající strach nahrazuje radost, komplikovanost mysli převibrovává jednoduchost srdce, inteligenci moudrého obstárlého profesora přebírá hravost a nevědomost blondýny...
V těle nastávají různé procesy, které odpovídají přesně tomu jakou cestu k otevřené mysli jsme zvolili.
Pokud jdeme cestou rozumu a pochopení z úrovně ega, tělo je nutné uvolňovat různými cviky a pohybem, omezovat příjem těžké a masité stravy a připravovat ho tak na příjem rozšířeného vědomí.
Pokud se nám spontánně otevřela cesta srdce a rozšířené vědomí již vnímáme, je třeba tělo naopak uzemňovat, propojovat ho více s matkou zemí skrze zemitá jídla a fyzickou zátěž.
Vše je potřebné řídit přirozeným instinktem a intuicí.
V momentě vibračního sladění těla a rozšířeného vědomí nastává proces, který nazývám bytí v žití.
Vnitřní pocit spokojenosti, radosti, naplněnosti a věčnosti je vyzařován skrze vibračně propojenou fyzickou schránku a tak je možné i na fyzické úrovni vytvářet a přijímat hojnost a naplněnost ve všech směrech. Hojnost a naplněnost, na které již nelpíme, v životě beze strachu, který již odlehčeně a v radosti žijeme.
Projevené bytí v žití je tak uskutečněným prožívaným rájem nebeským na planetě pozemské...
peptahra
Pepa Šálek