Rozhodnutí

02.12.2011 13:59

 

... Ale nezapomeňme, že hraní si na “Dokonalé”, bez vnitřních stínů, je mnohem horší než si přiznat, že je ještě mnohé, co musíme uklidit a prozářit, mnohé, co musíme zažít a rozpoznat, a nakonec spojit se svým Božstvím...

Den za dnem odvíjí se, lekce za lekcí přichází a zlaté klubíčko mého spojení s Božstvím se kutálí. Přibližuje či vzdaluje nás Rozhodnutí našemu zlatému zdroji? Jak poznat z této pozemské mlhy, které rozhodnutí je to “správné”? Někteří radí “Poslouchej své srdce”. Další zase “Musíš jít s proudem”, tedy nikoliv proti toku svého životního směřování. Jiní tvrdí “Dělej vše tak, abys zůstala v harmonii a spojená Sama se sebou...” Tolik rad, a přesto žádná se nezdá být definitivní.

Často se rozhodneme pod vlivem přílivu emocí, které se v nás vynořují - ale emoce jsou přece spojeny s karmickými zatíženími, jež čekají, aby byla uvolněna, zpracována, to jest očištěna “uvědoměním”. Jak směřujeme své životy? Snažíme se udržovat v “bezpečí”, schováváme se před touhami v nás ukrytými? Vše jen pro to, abychom nenechali vynořit v plné síle emoce tak dlouho udržované pod kontrolou? Kolikrát vyjádříme svou lásku, svou upřímnou radost z blízkosti milované osoby? Či jak dlouho si dovolíme setrvávat ve vztazích, jež nás nenaplňují, a to jen ze strachu, že by vše bylo opět “nové”... Snad ze strachu ocitnout se tváří v tvář sám sobě... Ano, jaká bolest a tíha uvolní se v nás při pohledu na naše vlastní stíny - na vše potlačované v nás... Kolikrát si dovolíme být skutečně “sami sebou”, a zejména neschovávat se před svými stíny, svými skrytými představami, svými touhami, jež se bojíme naplnit.

Jak krásné vznešené bytosti světla lásky a moudrosti JSME... ale uprostřed pozemských emocí a myšlenek, pozemských situací se často ocitáme bezmocní... Světlo poznání přichází někdy právě po bolestném utrpení zažitém v našem životě. Modlitby a meditace směřované k onomu Božství v nás, k Vyšším stupňům vědomí, nás utiší, naplní světlem lásky a moudrosti, ale zdá se mi, že o pozemském dění naše Vyšší aspekty, Vyšší bytosti, Vyšší sféry... mnoho nevědí... Samozřejmě, radí mi opět: “Zůstaň si vědoma Sebe sama, svého Nitra, své Božské podstaty...”, v tom se ve mně vzedme velká síla a láska, letím do svých Domovských světelných sfér, jsem naplněna Božskou blažeností z Bytí...

Avšak jakmile se zeptám na své pozemské cesty, na svá rozhodnutí, jako odpověď se mi neustále zrcadlí Světelná síla mého Božského bytí... Ach ano, síla se do mne vlévá... Znamená to snad, že ať je mé pozemské směřování jakékoliv, musím Být tou, jíž Jsem? Silnou, zářící, milující božskou bytostí? Ano, to je nádherné, dává mi to křídla a ještě větší chuť jít dál a Žít v těchto podivných dimenzích bytí...

Ale, Vy, Vznešení ve Světle, vy vůbec neznáte emoce! Neznáte propletence zdejšího bytí... Nacházím se zde snad ve světě stínů? Je to temná hluboká jeskyně, v níž se pohybuji a pozoruji své vnitřní stíny? Mám je tedy všechny prozářit svým Božským procitnutím? Ale to zde je asi nemožné... Vy vůbec nevíte, jaké to je, ocitnout se v labyrintu stínů... “Nepozoruj stíny, ale to, co je vytváří...”, ozývá se tichý moudrý hlásek. “Dobře, ale tady není vidět nic, než šeré obrysy...” “Vnímej svým vnitřním zrakem, svým vnitřním cítěním... navnímej se na to, co je za těmito stíny... co tyto stíny vytváří... a nezapomeň, že i zde je Světlo, neboť aby mohl vzniknout stín, je potřeba alespoň trošku světla... I zde je světlo, má Milovaná, neboj se, jsem zde s Tebou...”

Navnímat se na naše pozemské události tak, abychom poznali, zda jsou v souladu s naším Božstvím či nikoliv... Ale vždyť zpracovávání našich vnitřních stínů, jež se nám zrcadlí v pozemských situacích, je spojováním se s vlastním stínem, za účelem jeho prozáření... Ach ano, neztratit Sebe... kolikrát jsme Zapomněli? Kolikrát jsme se točili v bludišti strachů, stínů, tužeb, jež jsme sami stvořili? Celé mé bytí volá po Svobodě... Vyčítám všemu pozemskému, všem událostem, že mi berou mou svobodu... ale vždyť to jsem jen já sama, mé malé já, zatížené emocemi, strachem, bolestí, očekáváním, představami... co mne drží v zajetí jeskyně otroků... a bere mi mou svobodu.

Jediná Svoboda, která existuje, je Božství v nás - objevení vlastní božské síly... A její neustálá manifestace v této jeskyni bytí... Je tedy třeba neutíkat před svými nižšími vlastnostmi - neboť i ty jsou zde k našemu poznání... k zažití bytí v nižších sférách, jako je tato... Nejhorší, co můžeme udělat, je schovávat se sami před sebou... zbabělost... Ano, jsme Vznešeným duchem, ale jsme také pozemskou bytostí, jež má své touhy, strachy... a tyto jsme sem přišli zažít, rozpoznat, uvolnit a prozářit... Jsme zde na cestě za Osvobozením a Poznáním... Každý náš krok, každé naše rozhodnutí musí být provázeno Láskou a nikoliv strachem, Silou a nikoliv slabostí... To neznamená, že v sobě nemůžeme nikdy pocítit strach či slabost - ty jsou zde pro to, abychom je přetransformovali a byli jimi ještě více posíleni... Ať již jsou naše rozhodnutí jakákoliv, ať už jdeme proti proudu či s ním, ať již jsme v souladu se svým božským záměrem či nikoliv... je to naše pouť za poznáním...

Jistě, mnozí říkají, že už není čas na chyby... Planeta Země se posouvá do Vyšších sfér a ti, co nebudou frekvenčně souznít s Vyšším, zůstanou v temnějších, hustších dimenzích a nepůjdou dále... Ale nezapomeňme, že hraní si na “Dokonalé”, bez vnitřních stínů, je mnohem horší než si přiznat, že je ještě mnohé, co musíme uklidit a prozářit, mnohé, co musíme zažít a rozpoznat, a nakonec spojit se svým Božstvím... Nebojme se stát tváří v tvář pravdě o nás samých - ano, jsme velkými krásnými světelnými bytostmi... Jsme plni lásky, moudrosti a síly, můžeme se vznést do svých světelných domovů a načerpat sil, pravdy a hluboké lásky... ale nezapomínejme toto vše použít při našich denních výzvách, v našich rozhodnutích...

Nebojme se žít to, co cítíme, ačkoliv to může být rozhodnutí učiněné pod vlivem emocí z pozemské roviny, přesto - právě to jsme sem přišli zakusit... Vidím, jak se mnozí z vás bojí a naříkají: “Ale já nechci znovu propadnout temnotám zdejší jeskyně. Chci se již jen vznášet. Nechci se tu již s ničím spojovat.” Vidím, jak jste plni strachu z toho, že byste opět sklouzli tam, kam nechcete, neboť je nepochybné, že vaše touha po světelném domově a vyšších sférách je obrovská. Ale doba už pokročila a vy jste prozářili tolik stínů a pomohli jste s touto prací i zdejším bytostem...

Vaše zvědavost prožívat pozemské bytí byla kdysi obrovská... a brzy už se ocitnete ve vyšších sférách, tak se nebojte těchto posledních stínů a nemějte strach ze sklouznutí... či zapomnění... Pokud budete mít neustále na paměti toto rozhodnutí: “Nezapomínat na své Božství, na svou činnost prozařování svých vlastních stínů i stínů těch ostatních pro pozdvižení této Země”, budou vaše pozemská rozhodnutí, jež se od tohoto odvíjejí, vždy správná, ačkoliv ve Vás někdy mohou vyvolat pocit, že správná nebyla, z pohledu pozemského... Nicméně “správnost rozhodnutí” poznáte podle vlastního “vyzařování”... A když zrovna čelíte nějakým svým stínům, mějte na vědomí, že po rozpuštění tohoto stínu vaše vyzařování opět o něco zesílí a upevní se, a právě to vám pak už nic a nikdo nevezme...

Nechte sílu svého bytí zářit, ač se vaše pozemské bytí zrovna cítí rozbolavělé, zkřehlé, ustrašené, ztracené... Vdechněte sílu svého Božství do všech svých kroků a své cesty, a pak vězte, že jdete správně... “Ale jakto, že zde potkávám tolik temných, bolestných událostí, jdu-li správně, jak mi říkáš?”, ptáte se. Čím více světla z vás vyzařuje, tím více vyvolává na povrch temné netopýry vašich výplodů... a je na vás je vstřebat a proměnit v nádherná duhová ptáčátka... Až se nakonec setkáte s tím nejposlednějším stínem v sobě, se svou Osobností... jež si myslí, že je Pánem... Zde pouze síla vaší lásky a porozumění dokáže proměnit monstrum v andělskou bytost... Jste alchymisty života, proměňujete hrubý kov ve zlato... Hrubé frekvence na jemné... Temné na světlé... Ale nezapomeňte, že tyto dva protipóly jsou spojeny v lásce, neboť jejich souhrou se vytváří možnost uskutečnit vaši cestu za poznáním... A proto není důležité, jestli právě stojíte v temnotě či ve světle, důležité je, abyste si zůstali Vědomi, kým Jste... a také toho, že Láska je podstatou, cestou i cílem... Nechť je Vám toto sdělení nástrojem ve Vašem rozhodování... na vaší cestě...”

(Reprodukce celku nebo částí tohoto článku je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojena tato poznámka - www.reiki-centrumpraha.cz )

 

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode

 


Více zde: http://www.mojiandele.cz/prace-s-energii/rozhodnuti/