Štěstí, Smůla, kdo ví? :-)
Byl jednou jeden starý pán a ten měl na své farmě pouze jednoho koně, kterého velmi miloval. Jednoho dne mu kůň utekl. Jeho sousedé ho začali litovat a říkali: "Ó, to je ale neštěstí sousede!" A starý pán se pousmál a odvětil:
"Štěstí, smůla, kdo ví."
Za týden se jeho milovaný kůň vrátil a přivedl s sebou celé stádo dalších krásných koní. Jak to sousedé uviděli, hned za ním přiběhli a říkali mu: "Sousede, no to je ale štěstí, podívej kolik máš teď krásných koní."
On jim odpověděl: "Štěstí, smůla, kdo ví."
Radoval se i jeho jediný syn, který si hned počal vybírat koně, kterého si ochočí. Vybral si urostlého valacha a jak se snažil nasednout, kůň se vzepřel a zlomil mu jednu nohu vejpul. Jak se to sousedé dozvěděli, hned k němu běželi a litovali jak otce, tak syna se slovy: "Ó, jaké to je neštěstí."
Starý pán opět odpověděl: "Štěstí, smůla, kdo ví."
Za nedlouho vypukla válka a všichni zdraví muži museli narukovat do armády. Z celé vesnice nemusel do války pouze syn starého pána se svoji zlomenou nohou. Sousedé opět začali radostně posuzovat: "Jaké to máš ale štěstí, tvůj syn nemusí do války."
Starý moudrý muž odpověďěl stejně, jako to měl ve zvyku celý život. Nikdy nic neposuzoval, chápal že jediný správný posudek na jakoukoli událost zní: "Štěstí, smůla, kdo ví."