Strach
03.01.2012 21:41
Hněv není nic jiného než zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárli...vost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu a vytvářejí utrpení, můžeme laskavost pouze předstírat. Nejsme laskaví, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na stezce lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání. S láskou přijímáte sami sebe takové jací jste, a tak se nelitujete a nelitujete ani svého partnera. Daří se vám, a proto máte stále úsměv na tváři. Cítíte se dobře, a protože jste šťastni, jste laskaví. Láska je vždy laskavá a tato laskavost vás činí velkorysými a otevírá vám všechny dveře. Láska je velkorysá. Strach je sobecký a egoistický; sobectví dveře uzavírá.
Láska si neklade žádné podmínky. Strach má velmi mnoho podmínek. Pokud půjdu stezkou strachu, budu milovat druhého jen tehdy, POKUD mi dovolí, abych jej ovládal, POKUD bude ke mně hodný, POKUD bude odpovídat představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Vytvořil jsem si v sobě představu o tom, jaký by měl můj partner být, a protože takový není a ani být nemůže, soudím ho kvůli tomu a shledávám ho vinným. Často se za něj dokonce stydím, a to jen proto, že není takový, jakého bych ho chtěl mít. Pokud nepasuje do představy, kterou jsem si o něm vytvořil, uvádí mě to do rozpaků, rozčiluje mě to a ztrácím s ním trpělivost. To vše vede k tomu, že laskavost pouze předstírám.
Na stezce lásky není žádné "pokud", nejsou na ní žádné podmínky. Miluji svého partnera jen tak, bez vypočítavé příčiny. Miluji ho takového, jaký je a dávám mu prostor k tomu, aby byl takový, jaký je. Jestli se mi jeho přirozenost nelíbí, pak bych si raději měl najít někoho, s kým si budu rozumět lépe, někoho, kdo se ke mně bude více hodit - když takto s láskou a bez odsuzování jednám, umožním tím zároveň i protějšku nalézt partnera, který bude lépe vyhovovat jemu.
Nemáme právo měnit kohokoliv jiného k obrazu svému a nikdo nemá právo měnit nás. Pokud se změníme, pak jen proto, že jsme se k tomu sami rozhodli, tedy jen proto, že se my sami změnit chceme.
***
Miguel Ruiz: Láska, vztahy a přátelství (volně podle anglického originálu)
Láska si neklade žádné podmínky. Strach má velmi mnoho podmínek. Pokud půjdu stezkou strachu, budu milovat druhého jen tehdy, POKUD mi dovolí, abych jej ovládal, POKUD bude ke mně hodný, POKUD bude odpovídat představě, kterou jsem si o něm vytvořil. Vytvořil jsem si v sobě představu o tom, jaký by měl můj partner být, a protože takový není a ani být nemůže, soudím ho kvůli tomu a shledávám ho vinným. Často se za něj dokonce stydím, a to jen proto, že není takový, jakého bych ho chtěl mít. Pokud nepasuje do představy, kterou jsem si o něm vytvořil, uvádí mě to do rozpaků, rozčiluje mě to a ztrácím s ním trpělivost. To vše vede k tomu, že laskavost pouze předstírám.
Na stezce lásky není žádné "pokud", nejsou na ní žádné podmínky. Miluji svého partnera jen tak, bez vypočítavé příčiny. Miluji ho takového, jaký je a dávám mu prostor k tomu, aby byl takový, jaký je. Jestli se mi jeho přirozenost nelíbí, pak bych si raději měl najít někoho, s kým si budu rozumět lépe, někoho, kdo se ke mně bude více hodit - když takto s láskou a bez odsuzování jednám, umožním tím zároveň i protějšku nalézt partnera, který bude lépe vyhovovat jemu.
Nemáme právo měnit kohokoliv jiného k obrazu svému a nikdo nemá právo měnit nás. Pokud se změníme, pak jen proto, že jsme se k tomu sami rozhodli, tedy jen proto, že se my sami změnit chceme.
***
Miguel Ruiz: Láska, vztahy a přátelství (volně podle anglického originálu)