‎"Držet se zlosti a hněvu je jako pít jed a očekávat, že umře někdo jiný."

„Není důležité, na co se díváte, ale co vidíte.“
 

"Pamatuj si, že nikdo nedokáže, aby ses cítil méněcenný a ponížený bez tvého přičinění."

Milujete-li něco, nechte to odejít,

vrátí-li se to, je to Vaše

pokud ne, nikdy to Vaše nebylo.

Může se láska dívat na to jak něčí srdce umírá?

Láska není to, co dveře srdce zavírá.

Má láska právo násilně je otevřít?

Nebo má jen býti láskou a někde v koutku být?

Je to ještě láska když nastává boj ...

je to jen chuť ega obléci si zbroj a

za cenu vlastního ponížení

zažehnout plamen lásky tam kde není,

nebo tam kde srdce odmítá lásku

a život visí na vlásku....

dát svoje srdce v sázku.

Kousek ho ulomit a říci, na ber,

a rozsviť svoje rdce

mě rána se zhojí

a ty můžeš dát svůj kousek na svojí ruce.

PROBUZENÝ?... jak říkáte "probuzený" člověk... má přece v úctě všechny bytosti bez rozdílu a bere je jak sobě rovné. Nemyslí si o sobě, že je něco víc. Nečastuje druhé slovy zabedněnci a slepci, protože ví že každý dělá jen to nejlepší co umí. Probuzený člověk přece ví, že stačí pouze být a svým světlem rozsvěcet potemělá srdce a ne se neustále hádat o svou pravdu a ostatní názory s opovržením zamítat. Vždyť je úplně jedno co konkrétně se 21.12.2012 stane a jestli se vůbec něco stane .... jestli existuje planeta NIBIRU nebo jestli jdeme do čtvrté či páté dimenze ... jediné na čem záleží je přece Vaše srdce! Vaše všeobjímající, milující srdce, které respektuje vše živé i neživé. To které dokáže zářit jako sluníčko a probouzet v ostatních naději a lásku. To jehož teplo dokáže rozpustit led v srdcích jiných. Co pomůže druhému víc, když mu dopodrobna vysvětlíte jak bude probíhat transformace nebo když dotyčného obejmete a prozáříte ho svým světlem. On o tom ani nemusí vědět, ale něco se změní. Změna nemusí být trvalá a možná po Vás bude muset přijít ještě bezpočet srdcí které se ho dotknou než bude umět tuto změnu ve svém srdci žít, ale jednou se to stane ... Ano svoji provdu je třeba prezentovat, ale jen jako svoji pravdu a ne jako pravdu všeho a všech. Je mi to tolik líto, když čtu články, blogy a komentáře různých bytůstek, které o sobě tvrdí jak jsou probuzení a vědí, ale pro urážku nejdou daleko a nerespektují životní cestu druhého. Prosím sviťte víc, vysvětlujte míň. Objímejte - ale pouze ty kdo o Vaše obejmutí stojí, protože i to když Vás někdo odmítne je jeho volba a je potřeba ji respektovat. Spousta lidí si Vás přitáhne do života pouze proto aby byli "osvíceni" Vaším srdcem a s tímto zážitkem mohli jít po své cestě dál. Můj názor - moje pravda - moje víra ... respektuji Váš nesouhlas s tím co píšu.

S úctou a láskou v srdci

Víla

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká BÝT PRAVDIVÝ.
*Charlie Chaplin *

Začínám hledat vysvobození. Že by mě princ na bílém koni vyslvobodil od prince na bílém koni, který nic netušící vláčí mě všude s sebou. Ne takto to nejde. Klíč od zámku mé cely mám v ruce já. Držím ho pevně a bojím se ho použít. Srdce se mi svírá při tom pomyšlení, že bych měla naplnit myšlenky , které mi letí hlavou. "Sbohem má lásko." "Už víc nechci být vězněna svými city a mučena tvým nezájmem." "Chci žíííít. Mít křídla, létat v oblacích a spolu s tebou věřit v život. To ale nejde máš jinou víru. Proto víc než kdy jindy snažím se rozluštit kód v mé hlavě. Opět to nedokážu. Strach z bolesti a samoty je čím dál větší. Vím ... nemám se ráda, ale myslela jsem ... že se to společně naučíme. Já vím nemám právo po tobě něco takového chtít. Nemám právo na nic vůči tobě. Jsi svobodná bytost a tak to taky zústane. Přes všechnu moji bolest je pro mě nejdůležitější, aby jsi zustal sám sebou a byl svobodný. Nebudu posuzovat tvůj život ani tebe. Nemám tvé prožitky a nikdy bych tvůj příběh nepochopila. Možná někdy až budu umět víc milovat pochopím. Možná až má víra v život bude oprvdová přestanu se bát. Možná až příjde ten který řekne chci být s tebou prosknou pouta na mých nohou a já budu moci zase kráčet dál. A ten někdo bude v mém srdci i v mé duši a budu to já ... já sama sobě jednou uvolním ta pouta, já věřííííííííííííím. 

Necháputo , já to vůbec nechápu. Neumím se dívat tvýma očima a neumím cítit to co ty cítíš. Tolik bych si to přála. Možná by se mi pak ulevilo. Možná by pak všechno bylo jiné. Možná bych konečně byla jiná i já. Možná ... Bože prosím dej ať můžu zase milovat. Ať dokážu sase otevřít své srdce lásce a jít za ní. Nevím kam se mi podělo srdce nemůžu ho najít a to už jsem hledala všude. Na svém místě není to bych ho přece musela cítit. Cítím prázdno. Jedno velké prázdno uvnitř. Mé vnitření slunce kde jsi? Tolik jsi hřálo a tvé teplo hladilo a objímalo každého v mé blízkosti. Teď raději nechci vidět nikoho ještě by všichni umrzli a z toho mám srach. Strach, ten viník všeho zlého. Ano ukažme si na něj prstem. To ty ty jsi mi všechno vzal. Ty jsi mi stál v cestě když mé srdce zahořelo láskou. Uhasil jsi srce na druhé straně a vystavěl barikádu sám ze sebe. Vždycky když mám dost sil snažím se ji překonat ale bez výsledku a tak padám a lezu a lezu a padám ..... a už nemám sílu vstát.