❤ LÁSKA NENÍ PODSTATNÉ JMÉNO, ALE SLOVESO! ❤
Pokud by se věci odehrávaly svým přirozeným způsobem, pak by každý věděl, co je láska. Ve skutečnosti to však neví nikdo anebo přinejmenším jen několik málo lidí. Láska se stala jedním z nejvzácnějších, nejméně častých prožitků. Ano, hovoří se o ní. Píší se o ní knihy a natáčejí filmy, skládají se o ní písně, uvidíte ji v televizních pořadech, usl...yšíte o ní v rozhlase a přečtete si o ní v časopisech – doslova mamutí průmysl vznikl proto, aby vás zásobil jevem, ačkoliv by měla být jedním z těch nejznámějších.
Právě jsem dočetla knihu s jednoduchým názvem: O lásce, Osho.
A nemůžu udělat nic jiného, než s velkou radostí souhlasit. Protože už vím o čem mluvím já a o čem mluví Osho. Láska je opravdu děj. Děje se, rodí se společně s vámi, je to vaše vnitřní schopnost. Aby se ta schopnost mohla projevit, je potřeba udělat jí průchod – uvolnit jí cestu, nechat ji proudit, umožnit, aby se mohla uskutečnit. Začněte milovat! Je to přirozený dar, jehož se vám dostalo od existence, od Boha nebo od Jednoty, nazývejte to, jak chcete. Jestliže jste byli vychovávaní v náboženském duchu, pak je to Bůh, jestliže jste nebyli vychovávaní v náboženském duchu, pak je to Jednota, Univerzum, Existence.
Všichni lásku blokujeme, zadržujeme. Co se týče lásky, jsme velmi lakomí, a to z jednoho prostého důvodu: naučili nás určitému hospodaření, které je naprosto v pořádku, používá-li se pro vnější svět. Jestliže budete mít určité množství peněz a budete je neustále rozdávat, brzy se z vás stane žebrák. Tím, že budete peníze pouze vydávat, o ně přijdete. Tato ekonomika, tyto počty nám přešly do krve, pronikly nám až do morku kostí. Jsou platné pro vnější svět a není na nich nic špatného, ale pro vnitřní pouť už platné nejsou. Tam fungují naprosto odlišné počty: čím více lásky dáváte, tím více máte, čím méně dáváte, tím méně máte. Jestlize nebudete dávat vůbec, přijdete o své přirozené schopnosti. Ustrnou a uzavřou se, začnou se skrývat. Nebudou-li se moci přirozené schopnosti projevit, uschnou a zemřou.
Je to jako u hudebníka: čím déle hraje na kytaru či na flétnu, tím více hudby z jeho nástroje vychází. Není to tak, že by svou hrou na flétnu o hudbu přicházel – naopak, získává. Je to jako u tanečníka: čím více tančíte, tím dovednější jste. Je to jako malování: čím více malujete, tím lepší obrazy vytváříte, tím větší jsou vaše dovednosti, tím větší je vaše umění.
Taková je láska, taková je radost – podělte se o ně! Zpočátku se bude objevovat jen v množství podobnému kapce rosy, protože vaše lakota je velmi stará, je pradávná. Jakmile se však podělíte o kapky rosy, budete brzy schopní se podělit o celé moře své bytosti, a to, co v sobě skrýváte, je nekonečné!
Jakmile se seznámíte s vyšší matematikou dávání a dostávání, zjistíte, že tím, že dáváte, zároveň dostáváte. Není to tak, že by se něco vracelo. Bohatnete hned od samého začátku. Pak se z vás začne linout láska, začne z vás sálat. Jednoho dne na vás čeká překvapení. Kde je onen strach? I kdybyste ho chtěli najít, nepodaří se vám to.
Láska je přirozená potřeba: je jako jídlo. Jestliže máte hlad, budete bezpochyby pociťovat hluboký neklid. Bez lásky má vaše duše hlad: láska je potrava pro duši. Stejně jako tělo potřebuje jídlo, vodu či vzduch, potřebuje duše lásku. Potřebuje však také svobodu a jednou z nejpodivnějších věcí je, že jsme se s touto skutečnosti doposud nedokázali vyrovnat.
Láska dává svobodu, nejen dává, ale i posiluje. A cokoliv, co svobodu ničí, není láska. Musí to být něco jiného. Láska a svoboda patří k sobě, jsou to dvě křídla jednoho ptáčka. Kdykoliv vidíte, že vaše láska omezuje, znamená to, že ve jménu lásky děláte něco jiného. Přijměte svobodu jako měřítko: svoboda je měřítkem, láska vám dává svobodu, osvobozuje vás, vysvobozuje vás. Láska se nesmí stát vlastnictví partnerů.
Osho ve své knize o lásce dále hovoří, že obě osoby ve vztahu, ať jsou kýmkoliv jsou odlišní jedinci. Jestliže někoho milujete, musíte pochopit, že dotyčný není vaším stínem, není vaším odrazem v zrcadle, ale má svou vlastní individualitu. Pokud není vaše srdce dostatečně veliké na to, aby se do něj vešel někdo, kdo je jiný než vy, kdo může mít na různé věci odlišné názory, neměli byste si způsobovat zbytečné potíže. Raději buďte mnichem či jeptiškou. Proč si dělat starosti? Proč dělat sobě i druhému peklo na zemi?
Jsou tři druhy lásky. První láska je majetnická. Zamilujete se a chcete tu ženu mít. Nebo toho muže. Je to žádostivost. První láska je dobrá, protože představuje lepší variantu, než žít život úplně bez lásky.
Druhá láska dává navíc svobodu, která je základním kamenem každé lásky. Milujete vše nejen živé, ale i věci, protože i ony mají určitou bytost.
U třetí lásky nejsou žádné hranice, vy neexistujete a stáváte se láskou. To má na mysli Ježíš, když říká „Bůh je láska“. Člověk je pouze láska. Není to tak, že člověk miluje, není to žádný úkon, je to jeho vlastnost.
Není to tak, že ráno milujete a odpoledne nemilujete – jste láska, je to váš stav. Přišli jste domů. Stali jste se láskou. Už neexistuje žádné rozdělování. Veškerá dualita zmizela.
Chtěla bych tedy, aby jste poznali lásku.
Nejdříve tu první, pak druhou a nakonec se láskou stali.
Je to však obrovská dřina, mnoho a mnoho práce na sobě. Nikdy jsem si nemyslela, že je to až tak těžké – milovat. Bezpodmínečně. Jen tak. Nic za to nechtít a neočekávat.
Na cestě k lásce neustále narážím na překážky, které je třeba překonávat. Bloky, které je třeba čistit. Strach, se kterým nelze bojovat. Vylézají na povrch stará zranění, která je třeba vyléčit, odpustit nejen druhým, ale i sobě. A ze všeho nejtěžší je milovat sama sebe.
Jana Bartošová
Úryvky z knihy Osho, O lásce.
https://jakhledatlasku.cz/