Trhlina ve džbánu
Jedna stará čínská žena měla dva velké džbány na vodu a nosila je na tyčích uložených na ramenou. Jeden ze džbánů měl trhlinu, zatímco druhý byl bez chyby a vždy udržel plnou porci vody. Po dlouhé cestě od řeky k domu staré ženy jeden ze džbánu byl vždy napůl prázdný. To trvalo celé dva roky a stará žena přinesla domů vždy jen jeden a půl džbánu vody. Bezchybný džbán byl samozřejmě na svůj výkon velmi hrdý. Ubohý naprasklý džbán se za svou chybu velmi styděl a trápilo jej, že dokázal vykonat jen polovinu toho, na co byl určen. Po dvou letech, která mu připadala jako hrozné selhání, řekl džbán staré ženě: „Velmi se stydím za svou trhlinu, z níž uniká voda po celou cestu ke tvému domu.“
Stará žena se usmála. „Nevšiml sis, že na tvé straně cesty kvetou květy a na druhé straně ne? Zasila jsem na tvé straně semena, protože jsem o tvé trhlině vědela a ty tím pádem květiny zaléváš pokaždé, když se vracíme domů. Celé dva roky jsem mohla trhat tyto krásné květy a zdobit jimi stůl. Kdybys takový nebyl, tato krása by neexistovala a nezdobila náš dům."
Každý z nás má své chyby, ale ty právě dělají náš život zajímavým a hodnotným. Měli bychom každého člověka brát takového jaký je a vidět v něm především to dobré.
Takže, vy všichni moji přátelé s trhlinou ve džbánu, mějte krásný den a nezapomínejte vychutnávat vůni a krásu květin na vaší straně chodníku.
Bůh ví, co je v nás!