Úryvek z knihy věřím v život
Necháputo , já to vůbec nechápu. Neumím se dívat tvýma očima a neumím cítit to co ty cítíš. Tolik bych si to přála. Možná by se mi pak ulevilo. Možná by pak všechno bylo jiné. Možná bych konečně byla jiná i já. Možná ... Bože prosím dej ať můžu zase milovat. Ať dokážu sase otevřít své srdce lásce a jít za ní. Nevím kam se mi podělo srdce nemůžu ho najít a to už jsem hledala všude. Na svém místě není to bych ho přece musela cítit. Cítím prázdno. Jedno velké prázdno uvnitř. Mé vnitření slunce kde jsi? Tolik jsi hřálo a tvé teplo hladilo a objímalo každého v mé blízkosti. Teď raději nechci vidět nikoho ještě by všichni umrzli a z toho mám srach. Strach, ten viník všeho zlého. Ano ukažme si na něj prstem. To ty ty jsi mi všechno vzal. Ty jsi mi stál v cestě když mé srdce zahořelo láskou. Uhasil jsi srce na druhé straně a vystavěl barikádu sám ze sebe. Vždycky když mám dost sil snažím se ji překonat ale bez výsledku a tak padám a lezu a lezu a padám ..... a už nemám sílu vstát.